Poslední sbohem sporťákovi Petru Novákovi: „Budu se snažit fandit a zůstávat dál člověkem“

0
2163
"Strejda" Petr Novák (na snímku zcela vpravo) se snažil o legraci při každé příležitosti. Při focení torza redakce během Dne s Deníkem v Hlinsku v květnu 2008 se náhle vytasil s památnou nahrávkou "Jako kůl v plotě" v podání soudruha Milouše Jakeše. Foto: Radek Pavlík

Bývalý sportovní redaktor Chrudimského deníku Petr Novák zemřel náhle v pondělí 3. července ve věku 64 let. Poslední rozloučení s ním se koná v úterý 11. července ve 14 hodin ve Smuteční síni v Chrudimi. Kdo jste ho měli rádi, přijďte mu dát poslední sbohem.

Hele, hošík se vyloup…

Všichni v redakci Chrudimského deníku jsme mu říkali „strejda“. Především pro jeho dobráckou, nekonfliktní povahu a obětavost. Měl také specifický smysl pro humor, kterým mě vždycky dostal do kolen. Jeho každodenní pozdrav: „Hele, hošík se vyloup,“ je pro mne nezapomenutelný stejně jako jeho šouravý krok připomínající běžkaře, který ho pokaždé prozrazoval už od vstupních dveří redakce. Nezapomenutelné jsou i jeho hlášky, například na adresu příchozích, kteří právě dorazili do kanceláře, kterou jsme spolu takřka deset let sdíleli. Ať už je častoval jmenovkami „Don Poblítos, Doňa Pičmunda, človíček, stará klaviatura, či Dementěv nebo Malý vánek“, vždy to uměl pronést tak, že neurazil, ale člověk se mohl od srdce zasmát. Takový už strejda byl. Jeho svahilština byla pověstná stejně jako jeho odpolední siesty u kafe s pišingrem a třepání hlavou s hudbou Creedence Clearwater Revival, které miloval. Zkrátka, ve svém nitru to byl pořád puberťák, avšak s životním nadhledem.

Možná mu chyběli kamarádi a občasné pozvání na pokec

Zpráva o jeho nečekané smrti mě zastihla na cestě do Prahy, a dá se říct, že mi ležela v hlavě pěkně dlouho. Odejít náhle ve čtyřiašedesáti…!? Nad tím už člověk musí přemýšlet. Věděl jsem hned, že mi bude scházet. Stávalo se mi občas, že jsem ho míjel při cestě autem na chodníku, zatroubil jsem a on zamával. Vždy jsem si přitom říkal, že se musíme sejít a popovídat si. Naposledy jsem kolem něj projížděl nedávno u Komerční banky. Seděl před bývalou čajovnou Luna v kraťasech, s plnovousem jako Ernest Hemingway, a smutně se díval do neznáma. Možná mu chyběl „cvrkot“ redakce, lidi, kamarádi, pozvání na pokec, prostě smysl života… To už se od něj bohužel nedozvíme. Vypadal ale dost osaměle. O to víc mě mrzí, že jsme si spolu nestihli promluvit. Odešel totiž ze života stejně nenápadně, jako když přišel do redakce poprvé. Jednu užitečnou radu mi však jako pravověrný Sparťan Slávistovi stihl dát: „Fandi, ale zůstaň člověkem.“ Dnes, v době zbabělých anonymních podpásovek, platí tohle rčení možná víc než dřív, protože je jedno, za jaký dres právě kopete. Důležité je přeci zůstat člověkem. A právě Petr to z nás všech věděl asi nejlíp. Už proto mi zůstane navždy v srdci. Čest Tvojí památce!Parte-Petr-Novak

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here