Otevřená radnice? Pojďme si na to všichni odpovědět

0
354
Foto: Kodl Cr

Takřka všichni do jednoho jsme si zvykli lamentovat nad poměry, které kolem nás panují, a svádět vinu na druhé. Měli bychom se ale spíše zaměřit na to, co můžeme sami pozitivně ovlivnit a změnit k lepšímu. Co třeba život v Chrudimi, která je naším domovem?

Chrudim máme jistě všichni rádi, a to i přesto, že někteří namítnou, že je to město, které zaspalo dobu, příliš se toho tady neděje a žije si dál svým ospalým životem. Nebo, že ji vede parta stále stejných politických tváří z různých stran stylem „já na bráchu, brácha na mě“ a přihrávají si teplá místečka i funkce podle toho, jak jim to právě vyhovuje, aby se všichni vešli „do počtu“.

Ano, může to být do jisté míry pravda, na druhé straně jsme tu však od toho, abychom s tím něco provedli. A protože je těsně před prázdninami, které nám dávají prostor k odpočinku a přemýšlení o životě, dovolujeme si vám předložit několik otázek k zásadním tématům ve městě. Bude jen na vás, jak si na ně odpovíte.

Jsou čtyři místostarostové na radnici hodně nebo málo?

Patrně nejviditelnějším problémem je v současné době v Chrudimi skutečnost, že máme vedle starosty i nezvykle vysoký počet místostarostů (pro toho, kdo by to nevěděl, jsou čtyři, což odpovídá významu zhruba stotisícového města), zatímco dříve býval vždy jeden až dva v přepočtu na současných 23 133 obyvatel. Je to málo, přiměřeně nebo hodně? Nejde jen o politický handl? Potřebuje opravdu naše město tolik placených politiků na radnici? Zvláště za situace, kdy chybí přehled o tom, jakou práci pro Chrudim vlastně odvádějí? Jednoduše proto, že na to někteří z místostarostů odmítají odpovědět a vyhýbají se zveřejňování svého pracovního programu tak, jak je to obvyklé v jiných městech. Nechybí vám nad nimi kontrola? Možná, že vám napoví jedno staré moudré finské přísloví: „Deset domů na vesnici – dvanáct radních na radnici.“ Už znáte odpověď?

Chceme přímé přenosy ze zastupitelstva, nebo ne?

Pojďme dál. Dotkli jsme se kontroly práce našich zvolených zástupců, kteří za nás spravují město, protože jsme do nich vložili svoji důvěru. Často je jim však vytýkáno, že se obracejí k lidem zády a komunikují s nimi jen těsně před volbami, kdy je potřebují. Většinu volebního období nemají prý na své spoluobčany a jejich problémy čas. Ostatně, vidíme to zřetelně v těchto dnech, kdy jsou najednou všichni jako by víc vidět a takřka denně jsou najednou v terénu, čteme o nich, že jsou nejotevřenější, nejpřátelštější, nejvstřícnější, prostě nejúžasnější na světě. Může to být pravda, i nemusí. Naše zkušenosti s nimi jsou různé. Také frekvence zpráv z radnice v posledních týdnech povážlivě zrychlila a jejich počet vzrostl oproti dřívějšímu období, jakoby se někdo právě probudil. Nepřipadá vám to tak? Ještě donedávna se přitom nesměl zveřejňovat program schůze městského zastupitelstva a lidé tak ani nevěděli, čím se budou jejich volení zástupci vlastně zabývat. To se naštěstí přičiněním opozičních zastupitelů v tomto volebním období změnilo a občané proto přicházejí se zastupiteli diskutovat ve stále větším počtu. I díky tomu se podařilo zastavit několik sporných návrhů současného vedení města, které šly proti vůli občanů. Dá se podle vás „otevřenost radnice“ ještě více rozšířit? Například zprostředkováním pravidelných videopřenosů z jednání městského zastupitelstva na webových stránkách města? Ne každý má totiž čas běhat hned z práce na radnici a poslouchat tam do večera body programu, kterého se ho až tak příliš nedotýkají. Nechcete na vlastní oči z pohodlí domova vidět, jak se za nás berou naši volení zástupci, v čí prospěch lobbují, nakolik rozumí problematice chodu našeho města, či jak umí reagovat na dané problémy? Platíme si přeci z našich daní několik zaměstnanců tiskového odboru na radnici, tak proč by to nemělo jít? Pamatujete ještě doby, kdy se současné vedení radnice bránilo jakémukoli zprostředkování těchto přímých přenosů? Možná, že vám více napoví jedno staré české moudré úsloví: „Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.“ Co si o tom myslíte?

Rozumíme všemu, co naši zastupitelé projednávají?

Jestliže chceme vidět našim politikům více pod prsty, je tu ještě jeden podstatný problém, kterým se současné vedení našeho města odmítlo zabývat. Jsou jím tzv. jednotné balíčky návrhů, které jsou netransparentní a dají se pod ně schovat nejrůznější podrazy na voliče. Tím ale neříkáme, že se tomu tak skutečně děje. Podezření však vyvolal nedávno v tomto balíčku schovaný návrh na výstavbu sporných bytovek v sídlišti Na Větrníku se zdůvodněním komplexního řešení celé lokality, neboť se zde chystá několik lidí stavět rodinné domy. Nebýt však opozičního zastupitele Františka Pilného (nezávislý za ANO 2011), vyrostly by zde spolu s nimi také vícepodlažní bytovky, jež by bránily ve výhledu na město obyvatelům, kteří si za to museli svého času na radnici připlatit, o čem jsou k dispozici záznamy. Tzv. jednotné balíčky návrhů jsou tedy snadno zneužitelné a dávají prostor k možné korupci. Pokud jsou navíc některé body v nich obsažené pouze očíslovány anebo uvedeny pod zkratkami, nelze se v nich vyznat, a řadový občan tak nemá vůbec potuchy, o čem zvolení zástupci hlasují. Nemělo by se to změnit? Nemělo by se o každém bodu hlasovat zvlášť za předpokladu, že bude všem zřejmé, tedy i občanům, o čem se vlastně rozhoduje? Nebo vám nevadí, že nevíte, jak se nakládá s vaším majetkem? Americký státník, diplomat, vydavatel a spisovatel Benjamin Franklin kdysi prohlásil: „Pouhá polovina pravdy bývá často velká lež.“ Víme doopravdy, že vše, co je nám předkládáno, je úplná pravda, když tomu nerozumíme? Nebo tomu nechceme rozumět a je nám to jedno? Znovu si na to, prosím, odpovězme.

Je třeba více kontrolovat práci některých místních politiků?

V posledním volebním období se celá opozice pokusila několikrát zrušit funkci čtvrtého místostarosty, kterou zastává Roman Málek (Koalice pro Chrudim). Napsáno už o tom bylo mnoho a nejde o nic tajného. Velké části zastupitelů totiž vadí Málkovy údajně neuspokojivé pracovní výsledky a časté služební cesty, nezřídka i do zahraničí. Na jednom z posledních jednání zastupitelstva chyběl mimo jiné proto, že se tou dobou přesouval z Mexika do Čech a odsud zase do Francie. Avšak i to se může v životě politika občas přihodit, proto nebuďme hned nespravedliví a přejme mu to. Celá věc se má však tak, jak už bylo zmíněno, že nevíme, jakou práci vlastně pro město odvádí. A když už mají pochybnosti i samotní politici, kteří Málkovi vidí až do talíře, jak si asi mají připadat voliči, kteří nevědí, jak bylo s jejich hlasem naloženo? Nechtělo by to už nějaký nástroj, jehož prostřednictvím bychom si mohli konečně politiky ve vedení našeho města tu a tam zkontrolovat? Co třeba znovu využít web města, jak je to obvyklé jinde, a zveřejňovat na něm pracovní plány starosty a místostarostů? Potom by mohly ustat věčné dohady o tom, jestli někdo pracuje, anebo se jen veze na úkor ostatních. Možná by Málkovi, ostatním i vám mohl napovědět citát nejstaršího mnišského řádu západního křesťanství, Řádu svatého Benedikta: „Zachovej řád a řád zachová tebe.“ Nechtělo by to opravdu vnést více řádu do chodu chrudimské radnice, aby mohli někteří naši volení zástupci věrohodně obhajovat svoje pozice? Jaký je váš názor? Klidně nám napište.

Byla privatizace vody největší podvod na Chrudimáky?

A nyní se dotkneme velmi citlivého tématu, který už někdo z kandidátů pojmenoval jako jeden z největších podvodů na chrudimské voliče v posledním čtvrt století, a tím je privatizace vody. Lépe řečeno privatizace výdělečné části byznysu s vodou, zatímco městu a dalším akcionářům zůstalo jen potrubí, do jehož údržby je třeba průběžně investovat nemalé peníze. Někdo se proto může oprávněně ptát, proč k tak nevýhodné transakci v minulosti došlo? Co z toho kdo měl? Snad placená místa ve správních a dozorčích orgánech Vodárenské společnosti Chrudim? Nebo ještě něco víc? Každopádně společnost byla v roce 2005 pronajata s přispěním tehdejšího vedení města na 25 let za částku 150 milionů korun. Pokud vezmeme v úvahu čistý zisk uvedené společnosti, tak činí asi 15 až 20 milionů ročně. Zahraničnímu investorovi se tedy investice vrátila zhruba po deseti letech a dalších 15 let bude nyní už jen vydělávat. Proč jsme si nechali utéct 225 a více milionů korun, které jsme mohli za normálních okolností investovat do vlastní vody nebo tam, kde je toho zapotřebí? Proč naši politici neumí přistupovat ke správě svěřeného majetku s péčí řádného hospodáře a nechají na něm bohatnout cizí investory? Nestálo by za to, začít se už připravovat na budoucí převzetí společnosti a neprodlužovat stávající nevýhodnou smlouvu? Nebo dokonce zvážit možnost jejího odkupu, pokud vláda připraví slibovaný fond určený k deprivatizaci vody? Voda je totiž strategická surovina, nad kterou jsme ztratili kontrolu. Co když měl nezapomenutelný český herec Jan Werich pravdu, když říkal: „Boj proti blbosti je sice marný, ale povinný,“ a my teď máme jedinečnou šanci dřívější pochybení některých našich politiků napravit? Co říkáte? Půjdeme do toho?

Stačí nám, kam všude se dostaneme v Chrudimi na kole?

Mnozí z vás se jistě diví, z jakého důvodu vedení radnice tak sveřepě trvá na vcelku nákladné cyklostezce z Chrudimi na Podhůru, s níž za více než deset let nedokázala pohnout z místa, zvláště když chybí celková koncepce cyklostezek a jiných tras, které by umožnily cyklistům dostat se bezpečně z jednoho konce města na druhý, natož do okolí. Navíc existují trasy (polní cesty), které by se daly k cestě na Podhůru využít bez větších nákladů takřka okamžitě, jen je označit. A co takhle využít záměr Pardubického kraje na vytvoření přeložky silnice II/340 z Chrudimi do Rabštejnské Lhoty, která by vedla podél chrudimského letiště a uvolnila by stávající komunikaci pro potřeby cyklostezky na Podhůru? Ušetřilo by se tím přes 20 milionů, které zde chtěla Chrudim proinvestovat. Takhle by nemusela, jestliže dokáže včas zareagovat a nebude způsobovat zbytečné průtahy v přípravném řízení. Jak řekl zastupitel Pilný na adresu města: „Nezdržujte a pracujte, postupujte ve zkrácených lhůtách, ať se nám cesta na Podhůru uvolní co nejdřív.“ No řekněte, nebylo by to elegantní řešení přijít bezplatně k poměrně luxusní cyklostezce? K dispozici jsou však i koncepce chrudimských ochránců přírody, konkrétně aktivisty Marka Točoně, které pamatují také na výjížďky po okolí, například z Chrudimi přes Slatiňany do Zaječic a zpátky. To už by jistý posun byl, stejně jako trasa podél železniční trati ve směru z Medlešic na Pardubice, jež by cyklisty významně přiblížila krajskému městu. A co teprve instalovat v Chrudimi na chodnících cyklopruhy? „Budoucnost tvoříme právě teď,“ napsal jednou můj přítel Dusth Englich, proto se zeptám: Nechceme ji už konečně začít tvořit? Nebo máme čekat, jako jsme čekali doposud? Opět je to jen na nás, jak si odpovíme.

Chceme si koupit to, co vidíme a bylo by nám k užitku?

Všichni už jste někdy jistě navštívili sběrný dvůr v ulici Obce Ležáků a určitě jste zaznamenali, že se zde odpad pečlivě třídí. A teď ruku na srdce. Komu z vás se stalo, že si někdo ze zaměstnanců sběrného dvora vyhlédl něco z toho, co sem odvážíte, a dal si to automaticky pro sebe někam stranou? Proč to neumí zpeněžit město? A proč na to nepamatovalo při vytváření koncepce nového sběrného dvora, když na to bylo z mnoha stran upozorňováno? Naštěstí na to pamatovali někteří naši spoluobčané i opoziční zastupitelé, jako třeba Richard Herbst, a přišli s projektem Re-Use Centra v Chrudimi, který zabodoval díky aktivistovi Marku Točoňovi také v Desateru problémů města. Cizí název nejspíš nikomu nic neřekne, pojďme si ale v krátkosti vysvětlit, oč jde. Jednoduše o to, že může spousta zdánlivě nepotřebných věcí ještě někomu dobře posloužit, třeba matkám samoživitelkám, či začínajícím rodinám, které upotřebí například starší nábytek a další vybavení, jemuž vdechnou druhý život, aniž by to muselo výrazněji zatížit jejich rodinný rozpočet. Takhle už to funguje například v Praze nebo v nedalekém Vysokém Mýtě. Tak proč by to nemohlo fungovat i v našem městě, které by tím získalo do své pokladny další peníze? Třeba na samofinancování sběrného dvora nebo na provoz psího útulku? No řekněte, přijde vám to jako špatný nápad? Škoda jen, že se vedení našeho města už dříve neřídilo citátem Winstona Churchilla: „Vláda má veřejné mínění vést a nikoli následovat,“ protože pokud to myslí s Desaterem vážně, bude muset absenci Re-Use Centra zpětně dohánět a zakomponovat ho do fungování sběrného dvora.

Máme zůstat centrem vzdělání a Athénami východních Čech?

Byl tu zmíněn termín samofinancování. O něm se hodně hovořilo při vytváření projektu Muzea barokních soch, které jedni zbožňují a druzí nenávidí. Zejména proto, že zatím nepřineslo slibované turistické oživení města, které se od něj očekávalo, a odčerpává peníze z městské pokladny. Nejspíš proto, že je muzeum statické a radnici se doposud nepodařilo zajistit pro něj dotace a platí tudíž renovaci barokních děl, jež nám nepatří, z našich peněz. I proto je obměna vystavovaných exponátů sporadická a celá expozice tak ztrácí na atraktivnosti. Selhala však i „turistická politika“ města, která nedokázala za celou tu dobu přivézt do Chrudimi slibované zahraniční turisty a omezila se pouze na tiskoviny, internet či výstavy, které veřejnost příliš netáhnou. „Chybí nám aktivní spolupráce s cestovními agenturami, které vozí zahraniční turisty z Prahy do Kutné Hory nebo na Kuks, zatímco o Chrudimi se toho zatím příliš neví,“ spatřuje jeden z nedostatků zastupitel František Pilný. Jak dodává, příliv turistů by pomohl zejména místní ekonomice a živnostníkům v centru města, které prozatím skomírá. Další chybou je podle Pilného nedotažení koncepce muzea do zdárného konce. „Jednou tu máme muzeum za desítky milionů korun, byla by proto velká chyba ho teď zrušit. Spíše se zaměřme na to, proč nevydělává, jak nám jeho autoři slibovali, a pokusme se to napravit,“ pokračuje Pilný. Především se blíží termín, kdy bude možné v muzeu zprovoznit restauraci, což zatím evropská dotace neumožňovala. Její pronájem by tak přispěl na provoz muzea. „Sežeňme od státu nebo kraje dotace na restaurování exponátů, není přeci možné, abychom je neustále spravovali jejich majitelům za naše peníze. Dotace by zároveň zvýšily i počet a obměnu exponátů. Expozici by jistě oživila také restaurátorská dílna, do které by bylo možné nahlédnout. Rovněž badatelna s odbornou literaturou by tu našla svoje uplatnění. Uvítali by ji především studenti a zájemci o baroko. Knihy by se tu mohly také prodávat stejně jako turistické předměty. V neposlední řadě oživme Klášterní zahrady, které kdosi nejprve proměnil v louku a nyní jsou využívány jen sporadicky k akcím, které sem často svým obsahem vůbec nepatří, jako třeba hip hop. Od toho máme sportovní halu, zimní stadion nebo letní kino. Klášterní zahrady mají mít spíše charakter aktivního odpočinku pro občany i návštěvníky a doplňovat vhodně expozici muzea. To všechno mi tady chybí a není divu, že to muzeu uškodilo,“ míní zastupitel. Tak co, Chrudimáci, dáme Muzeu barokních soch ještě šanci, aby ukázalo, jaký je v něm potenciál? Už německý básník, prozaik a politik Johann Wolfgang von Goethe říkal: „Nestačí vědět; musíme vědění také užívat.“ Leckdo možná tuto potřebu podceňuje a stačí mu ke štěstí spravený chodník nebo propocené tričko na stadionu s novou tribunou, chlubíme se však už po staletí tím, že jsme Athénami východních Čech a centrem kultury a vzdělanosti. Neměli bychom se držet tedy toho, co umíme a na co jsme pyšní? Opět si na to každý odpovězme sám.

Jsou občanské iniciativy lékem na problémy jako v letním kině?

U kultury ještě chvíli zůstaňme. Není žádným tajemstvím, že se v Chrudimi už hezkou řádku let bojuje o další osud areálu letního kina za Muzeem. Nebýt aktivistů, jakými jsou Richard Herbst nebo Jan Axmann, už by sem dávno vjely buldozery a celý leťák srovnaly se zemí. Chyběl k tomu opravdu jen malý krůček, protože někteří současní politici na radnici k tomu byli vážně rozhodnuti a chtěli tu mít další chrudimský park spolu s parkovištěm. Naštěstí pomohla obrovská vlna solidarity lidí a stovky podpisů pod peticí žádajících zachování letního kina, a stejně tak následná iniciativa spolku MaChr – za Chrudim malebnou, který se ujal provozování leťáku. A přestože se mu někteří z iniciátorů zbourání letního kina vysmívali, dokázal spolek nemožné – přitáhnout sem kvalitním programem zpátky Chrudimáky a dosáhnout dvojnásobně vyšší návštěvnosti, než je celorepublikový průměr, a hlavně starat se zdarma ve svém volném čase o celý areál. Neměli bychom takovým iniciativám dávat v Chrudimi větší prostor? Zvláště za situace, kdy město zlomilo nad letním kinem předčasně hůl a neumí si s některými věcmi, jako v tomto případě, poradit? Přemýšlejme. Nyní je otázka budoucnosti letního kina ve fázi, kdy se podařilo Richardu Herbstovi, Janu Axmannovi nebo zastupiteli Františku Pilnému s podporou řady lidí přesvědčit po nekonečných obstrukcích pracovní skupinu, kterou nechalo vytvořit město, o tom, že má smysl zachovat letní kino ve stávající podobě, přičemž městská rada vzala tuto shodu na vědomí. Teď bude na vedení radnice, jak se k tomu postaví a zda naplní vůli svých spoluobčanů i v praxi. Zejména pak, jestli nebude nově nastalou situaci „prodávat“ před komunálními volbami jako svůj vlastní úspěch. I to je možné. Důležitější však bude, jestli se dočkáme důstojnějšího areálu k promítání filmů, či pořádání koncertů a dalších kulturních akcí v přírodě a zda se jej podaří zrevitalizovat s využitím rozumně vynaložených protředků po etapách, anebo tady utopíme další desítky milionů korun, jak o tom někteří stále uvažují. Nemělo by si na sebe letní kino umět postupně vydělat? Třeba s lidmi, kteří nám už ukázali, že to jde? Netěšila by nás potom taková investice víc než prosté utrácení z městského rozpočtu? Co myslíte? Již zmíněný Goethe kdysi prohlásil: „Která vláda je nejlepší? Ta, která nás učí, jak si máme vládnout sami.“ Není tohle nejlepší způsob, jak spravovat naše město? Bez dluhů, s dobrovolníky, kteří chtějí být užiteční, a s vírou, že půjdou věci dopředu? Možná, že je právě tohle způsob, jak dávat věci do pořádku. Souhlasíte?

Potřebujeme parkovat hned, nebo až za několik desítek let?

Jestliže se budeme snažit pojmenovat největší problém ve městě, zcela jistě se shodneme na tom, že je to doprava, rozbité silnice a chodníky, nebezpečné komunikace a především alarmující nedostatek parkovacích míst. Kdybychom se měli zabývat všemi těmito problémy, noviny by nám na to nestačily. Pojďme se tedy zmínit alespoň o některých. Například o chodnících v největším chrudimském sídlišti U Stadionu, které ještě pamatují Husákovu normalizaci, či o ulici Na Ostrově, jež se stala zkratkou mnoha motoristů, kteří sídlištěm U Stadionu pouze projíždějí za nákupy nebo cestou ke svým domovům mimo sídliště a nevyužívají k tomu městský komunikační obchvat. Stejně tak roura místního horkovodu zde bude i nadále přes letité sliby radnice překážet možnému rozšíření parkovacích míst nebo prodloužení cyklostezky podél řeky. Nebýt zpomalovacího „skokanského můstku“ před školou, který vznikl z popudu místostarosty Jaroslava Trávníčka (ČSSD), byla by zdejší situace v dopravě o dost vážnější. Lidé U Stadionu, ale i v jiných sídlištích nebo v centru, nemají kde parkovat. Se stejným problémem se víkend co víkend potýkají i návštěvníci Chrudimské nemocnice třeba jen proto, že město nikdy nepamatovalo na záchytné parkoviště, jakými disponují jinde. Místo pro něj se nabízí například v Píšťovech vedle obchodního domu Tesco, odkud je to k nemocnici jen kousek. A pokud vezmeme v úvahu sousedství již zmíněného sídliště U Stadionu, zabili bychom dvě, možná i tři mouchy jednou ranou, pokud k tomu připočteme také nedaleká Sportoviště města Chrudim. Nemusíme tak vymýšlet nákladné projekty parkovacích domů mezi bytovkami. To je ale jen jedna část problému. V centru jej měl řešit futuristický projekt vícepodlažního parkovacího domu v Moravově zahradě, který byl namalován i v místech, jež soukromníci odmítají prodat, protože se záměrem nikdy nesouhlasili, a tak nám na tuto dokumentaci za stovky tisíc korun povážlivě usedá prach. Je také pravda, že na tak nákladný projekt chybí už několik volebních období peníze. Nenastal tedy čas začít rozplétat složitou situaci s parkováním ve městě alespoň dílčími kroky, než hned megalomanskými projekty, jejichž realizaci lze vidět až v horizontu několika příštích desetiletí? Potřebujeme totiž parkovat hned a zaměstnávat městské strážníky daleko důležitějšími úkoly, než je rozdávání parkovaček na základě stížností občanů. Věřím, že i je samotné to už musí otravovat, když vyjíždějí několikrát za den k situacím, které nezpůsobili, a na jinou práci se jim nedostává čas. S řešením parkování ve městě se tedy nejspíš zaspalo a problémy se mezitím tolik nakupily, že už se zdají být neřešitelné. Jak praví staré moudré čínské přísloví: „Chyba na chybu se lepí, když se hned ta první nenapraví.“ Možná, že bychom s tím měli začít hned něco dělat, například už v příštím roce na Palackého třídě, která se dá prakticky celá využít podélně k parkování. Tedy držet se více při zemi a sázet sice na menší, zato reálnější řešení v duchu další čínské moudrosti: „Kdo dnes rozdává po troškách, zítra bude dostávat v násobcích.“ Něco na tom asi bude. Jak to vnímáte? Neměla by Chrudim být aktivnější? A pokud možno co nejdříve? Měla by se radnice přestat schovávat za projekty budoucnosti? A co takhle pobídnout soukromé investory, aby začali stavět parkovací domy, když to nezvládá město? I to je cesta.

Necháme dál umírat naše občany v ulici Obce Ležáků?

Letošní Desatero problémů města nakouslo také bezpečnost v některých ulicích. Již zmíněné ulici Na Ostrově by nejspíš prospěla jednosměrka. Ale co v ulici Obce Ležáků, která se potýká se smrtelnými haváriemi? Za posledních pět let tady zemřeli tři lidé a došlo tu k více než dvaceti vážným dopravním nehodám s těžkými následky na lidském zdraví. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) zde proto v souladu s požadavky Policie ČR připravilo projekt přestavby silnice I/37 na příměstskou komunikaci s podélnými cyklopruhy, bezpečnostními prvky a osvětleným přechodem pro chodce u autobusové zastávky na konci města. Dokonce zajistilo pro tento účel financování ve výši zhruba 50 milionů korun, z čehož asi 40 milionů by bylo použito na opravu živičného povrchu a 10 milionů na výše uvedené záležitosti, jež mají zajistit větší bezpečnost lidí na této výpadovce z Chrudimi do Slatiňan, která se nachází v lokalitě, jež je předurčena k dalšímu rozvoji (rozšíření kasáren Armády ČR) a rodinné zástavbě, tudíž se tu do budoucna předpokládá i větší pohyb pěších a cyklistů. To s sebou zároveň přinese také nutnost snížení maximální povolené rychlosti z 90 na 70 kilometrů v hodině, čemuž se někteří komunální politici a městští úředníci intenzivně brání. Nejvíce asi místostarosta Málek, který pro internetový portál iDNES uvedl, že je projekt zbytečným vyhazováním peněz. Situace zašla dokonce tak daleko, že jsou některé zdejší lidské oběti znevažovány a potřeba bezpečnější silnice zlehčována. A zatímco už Slatiňany hlásí připravenost ke stavbě na „silnici smrti“, na chrudimské straně neustále přetrvávají průtahy a komplikace způsobené zejména získáváním práv k pozemkům, na nichž se má stavět. Pokud by vše pokračovalo stávajícím tempem, vážně hrozí, že ŘSD už tuto investici v souvislosti s blížící se dostavbou druhé etapy chrudimského obchvatu neobhájí a silnice tak přejde pod správu Pardubického kraje, kterému na tyto úpravy schází peníze. Zlí jazykové proto tvrdí, že je to i záměr části chrudimských politiků, kteří prý dělají vše pro to, aby z projektu sešlo a nikdy se neuskutečnil. Co je na tom pravdy, ukáže až čas. Je tedy třeba se ptát, zda jsme i za cenu částečného omezení rychlosti ochotni přispět k větší bezpečnosti našich spoluobčanů v dané lokalitě, přestože v ní nežijeme, a zapomenout na sobectví, s nímž přistupují k problému někteří motoristé milující rychlou jízdu. Jak pravil Jan Werich: „Arogance je parukou na zakrytí duševní pleše,“ a rychlá bezohledná jízda v drahých „nadupaných“ autech tak může leckomu připadat. Nebo snad nechceme myslet na oběti a pozůstalé? Na jejich bolest? Nebo na ty, které to může, nedej bože, někdy potkat? Nemělo by snad město konat v jejich zájmu? V zájmu nás všech? A vidět širší souvislosti s perspektivou dalších let? Možná vám napoví citát, s kterým přišel polský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu Henryk Sienkiewicz: „Milovat nestačí, je třeba umět milovat.“ Cožpak nemilujeme bližního svého jako sami sebe? To se chodí někteří z nás do kostela jen ukazovat? Nechci nikomu sahat do svědomí, jen apelovat na obyčejné lidství, s nímž bychom měli k takovým problémům přistupovat. Každý totiž máme někoho, koho milujeme – ať už rodiče, sourozence, partnery, děti, vnoučata… A všechny, včetně nás, může taková bezohlednost, aniž to chci přivolávat, postihnout. Předcházejme takovým rizikům, je to jen a jen na nás. Jaký názor na to máte vy? Chcete zůstat dál lhostejní?

Kde zůstaly některé sliby? Podle všeho jen na papíře

Mnozí z nás vyčítají vedení radnice velké množství nesplněných slibů. Ne nadarmo se říká, že slibem nezarmoutíš. Je však třeba být objektivní. Někdy se zkrátka něco nepovede, nastanou nové okolnosti, či objektivní potíže. Zažíváme to nyní s horkovodem v sídlišti U Stadionu, který tady bude oproti původním slibům dál strašit, nebo s plánovaným skateparkem v Píšťovech, jehož výstavbu brzdí kolonie chráněného křečka polního. Překážkou může být i záplavová zóna. A když už jsme v této lokalitě, kam se poděla slíbená železniční zastávka za obchodním domem Tesco? Nebo v sídlišti Na Šancích protipovodňový poldr? Tady už uběhlo od první velké vody dlouhých 12 let! Přišly však i další povodně a zdejší obyvatelé jsou stále vystaveni vodě napospas. Kde je realizace přestavby sportovní haly na Tyršově náměstí? Natož nová hala V Průhonech? Nevzala si Chrudim příliš velké sousto? Nebo chce omráčit voliče smělými plány před volbami, na které nemá ve skutečnosti peníze? Město má však políčeno na evropskou dotaci na nové chrudimské přednádraží a kreslení architektů tak nebere konce. „Utopili jsme v projektech příliš mnoho peněz, přičemž u některých z nich je zřejmé, že je nebudeme moci nikdy realizovat,“ upozorňuje městský zastupitel František Pilný na plné šuplíky plánů radnice, které zůstaly jen na papíře a přišly na miliony korun. „Měli bychom se soustředit jen na reálné cíle a zbytečně nerozpracovávat studie, které v nejbližších letech nejsme schopni uskutečnit. Potom by nám zbývalo více peněz do kultury, sportu, nebo na údržbu městských památek,“ pokračuje Pilný, který před minulými volbami přišel na to, že radnice nechala postavit na hřišti Za Vodojemem novou tribunu za necelých 20 milionů, přestože na ni mohla získat o rok později dotaci, která mohla pokrýt až polovinu všech nákladů. Takhle ji město muselo platit celou ze svého. Podezření, že tak někteří místní politici učinili záměrně kvůli vylepšení vlastního volebního výsledku, je podle zasvěcených na místě, jde však jen o spekulaci, na kterou si každý musí odpovědět sám. „Když se věci správně pojmenují, hned se vyjasní,“ píše se v Bibli, proto se zkusme inspirovat svatým písmem a příště si na podobné praktiky posvítit.

Není už na čase okysličit starou krev na radnici?

A jsme u konce. Témat by se jistě našla ještě celá spousta. Třeba proč v Chrudimi chybí startovací byty pro mladé rodiny, nebo proč někteří naši čelní politici sráží kritikou mladé nastupující generaci sebevědomí a odmítají okysličit starou krev ve vedení radnice. Stará čínská moudrost na to pamatuje slovy: „Kdo dlouho vládne, zhloupne,“ takže přemýšlejme, přátelé, přes prázdniny, co bude pro naši krásnou Chrudim nejlepší, a pokud jste se nechali inspirovat, pište, volejte, rádi se budeme vašimi podněty zabývat.

ZANECHAT ODPOVĚĎ