Jana Zwyrtek Hamplová: Hutka na dně aneb Když nemá bývalý zpěvák co zpívat a jíst

0
664

Po písni Udavač z Těšína jsem si říkala, že Hutka už nemá víc kam klesnout. A vida. Stalo se. Jsme tak svědky pádu ne na dno, ale pod dno.

Hutka je neskutečně neúspěšný zpěvák. Ostatně je otázkou, zda ještě je vůbec zpěvák. Dodnes nepochopil, že plná náměstí po listopadu měl ne proto, že dobře zpíval, ale že tam ti lidé přišli kvůli úplně jiným jménům a jiným věcem, než je zpěv. A že on k tehdejšímu tepotu doby prostě tak trochu zpíval a hrál na kytaru. Ovšem přiznejme, už tehdy na úrovni leckterého zpěváka country na regionálních festivalech. Zkrátka že jeho tehdejší popularita byla dána atmosférou, dobou, nikoli jeho uměním, a už vůbec ne jím samým.

Snaha dostat se na výsluní byla od té doby z jeho strany marná, a stal se z něho tuctový zpěvák tuctových výkonů, který si svá CD vyráběl doma na koleně. Nepřišel s melodiemi, nepřišel s texty, zkrátka nepřišel s ničím. A to přesto, že se snažil sem tam dostat do pozice nějaké morální autority opřené o stále se vzdalující listopad. Nepochopil, že listopadem se prostě živit nedá. A tak si troufám odhadnout, že má docela dost práce s tím se asi uživit vůbec.

A dostávám se k jeho morálce. Jarek Nohavica se v jeho očích děsně provinil. Ne, nemluvím o nějakém způsobu přežití každého z kumštu v době před listopadem. Karel Gott musel vystoupit proti Chartě, „Zagorka“ byla hodná holka, ale brala ty statisíce, Jarek Nohavica si musel pohrávat s estébáky, a v majoru Zemanovi hráli snad všichni. Včetně Jana Třísky a Martina Štěpánka. A tak dále. Takže hoď kamenem, kdos v oblasti múz bez viny. Tedy čím se vlastně Jarek Nohavica provinil v očích Hutky? Je to prosté – prodával a prodává tisíce desek, na koncertech má narváno, a je tedy za vodou. Tak bylo potřeba mu vrazit kudlu do zad písní Udavač z Těšína. Správně však mělo být Úspěšný zpěvák z Těšína, protože o to šlo – pomstít se za vlastní neúspěch.

A dnes asi zase došly penízky na chleba, a jméno Hutka už opět zapadalo prachem, takže vznikl další hnus – zahrávající si tentokrát se smrtí prezidenta. Odsoudit ho musí i ti, kteří Miloše Zemana nenávidí. Jsou věci, které se prostě ve slušné společnosti nedělají, a o nichž se nerouháme, jak by řekly naše babičky. A ten text je snad psaný v delíriu tremens.

Jenže jíst se musí, a číst své jméno opět v titulcích bylo tak lákavé – takže milý Jaroslav Hutka vzal pero, a protože není schopen napsat žádný jiný dobrý text, napsal ten hnus. Co k tomu dodat. Jaroslav Hutka je zkrátka ubožák. Neúspěšný člověk, který nenávidí všechny úspěšnější, než je on sám. Což jsou po té šílené písni v podstatě všichni. Protože ti neúspěšní jsou na dně. Jaroslav Hutka šel ještě hlouběji, takže je na tom ještě hůř než ti neúspěšní.

Ano, také jsem na těch náměstích v listopadu stávala. Také jsem slýchala Hutku. Ale pokud se mnozí podíleli a dodnes podílejí svými činy na degradaci právě těchto listopadových dnů, pak Hutka je jedním z nich. Ba co víc, dokonce si myslím, že je jedním v čele. Chtěla jsem napsat Bůh jim odpusť. Ale ne – degradace ideálů se neodpouští.

Hutka nám zkrátka krade listopad. Není jediný, ale je z něj nejvíc špatně.

Pane Hutko, neumíte-li skládat opravdu něco jiného, běžte skládat uhlí.

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=32165

Video: Studio San Piego, iliveinghetto
Zdroj: YouTube.com

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here