Také nepůjdete k volbám jako paní Kadrnošková? Nebo chceme, aby naše město prosperovalo?

0
539
Foto: Kodl Cr, úprava Noviny Chrudim

Pojďme pokračovat v našem dialogu, v němž jsme se před prázdninami zamýšleli nad řadou nezodpovězených otázek v souvislosti se způsoby řízení našeho města a rozdělováním funkcí na radnici, kde máme vedle starosty hned čtyři místostarosty jako ve stotisícovém městě.

Jen se nechovat při volbách jako paní Kadrnošková

Mnozí by to rádi změnili. Tvrdí například, že o působení místostarostů na radnici neexistuje žádný přehled stejně jako o tom, jakou práci pro město odvádějí. Ostatně, koresponduje to i s odpovědí jedné paní od nás z domu. Říkejme jí třeba paní Kadrnošková. Prohlásila totiž, že k volbám v říjnu nepůjde, protože politice nerozumí a nezajímá se o ni. „Ti nahoře si to stejně udělají, jak budou chtít,“ zakončila svoji pohotovou odpověď.

V podstatě tím potvrdila, že na něco takového někteří politici v Chrudimi spoléhají. Pokud se totiž k paní Kadrnoškové přidají i další a nepřijdou k volbám, mají pak daleko větší šanci získat placenou funkci na radnici. A to i přesto, že nám malují před volbami Chrudim narůžovo. Možná se tím snaží, abychom ji neviděli ve skutečných barvách. Kdo ví? A tak je nakonec volí jen hrstka lidí z jejich nejbližšího okolí, nebo disciplinovaní spolustraníci.
A pak tu máme i tzv. trvalky, jež si podchytily ředitele městských sportovišť a základních škol, které podléhají městu, a obsadily jimi takřka celou svoji kandidátku. Jestliže vezmeme v úvahu, že je městský úřad vedle Chrudimské nemocnice největším zaměstnavatelem v Chrudimi a na každého zainteresovaného (podřízeného) úředníka připadají dva až tři rodinní příslušníci, potom tady máme co do činění s celou armádou loajálních voličů, kteří hravě přehlasují všechny ostatní, protože jim to ti, co k volbám nepřijdou, usnadní.

Nedivme se tedy, že máme na radnici stále stejné tváře, což v mnohých vyvolává zklamání a beznaděj, a rezignují později na volby stejně jako paní Kadrnošková. „Nevýhodou demokracie je, že si lid zvolí jen to, na co má,“ glosoval v 90. letech tuto situaci český básník, prozaik a politik Jiří Gruša, aby poukázal na začarovaný kruh, z něhož zdánlivě nevede žádná cesta. Ona ale vede. Jen se nechovat jako paní Kadrnošková, více se zajímat o dění kolem sebe a přijít volit. Vždyť jde o naše životy. Nebo je nám už všechno jedno? Nemáme snad na víc?

Banku zpravidla vyměníme, politiky ale necháváme přežívat

Mnozí se přitom ptají: „K čemu je vlastně dobré přijít k volbám?“ Dovolil bych si to přirovnat ke správě našeho rodinného majetku, neboť tvoříme v Chrudimi jednu velkou rodinu. A protože nemáme sami na všechno čas, volíme si svoje zástupce (politiky), kteří jsou našimi služebníky a mají se starat o náš nemalý majetek. Je to asi tak stejné, jako když si zvolíme nějakou banku, které svěříme všechny svoje peníze a očekáváme jejich zhodnocení.
A jak se zachováme v případě, že jsme nespokojeni s výnosem? Zvolíme si buď jinou banku, nebo jiné politiky. A co děláme ve skutečnosti? Banku sice vyměníme, ale politikům necháváme dál volné ruce, ať si dělají, co chtějí. A to přesto, že hospodaří s našimi penězi, i když jsme přesvědčeni, že špatně. A proto nepřijdeme k volbám… Také byste nechali bankéře, aby dostali váš účet do mínusu? Sice by vás to štvalo, ale nechtěli byste tomu zabránit, přestože můžete? Jak si odpovíte?

Kdo nás zastřešuje? Nakolik plní vedení města svoji funkci?

V Chrudimi přitom dozrála situace do bodu, kdy si mnozí začínají uvědomovat, že potřebují změnu, vyměnit některé zvolené zástupce a nahradit je jinými, schopnějšími, řekněme i mladšími politiky. Přijde jim, že město přešlapuje na místě a ve svém vývoji ustrnulo, nebo je ve vleku jiných zájmových skupin. Dalším se zase nelíbí přístup místních politiků k občanům, kteří, zdá se, je potřebují jen před volbami. Proto je také zásobují tiskovinami, v nichž se nechávají jako lidumilové zvěčnit s pejsky, kočičkami, na kole nebo s celebritami, které za ně (možná i za peníze) dávají ruku do ohně, ale už se tu příliš nepíše o pracovních výsledcích. Všude okolo se najednou juchá, slaví, tančí, zpívá, firmy a řemeslníci finišují s městskými zakázkami, stříhají se slavnostně pásky. Prostě jde o předvolební kampaň (lépe řečeno reklamní marketing) se vším všudy, která už leckoho nudí, protože je průhledná a snadno předvídatelná, slibující růžové zítřky a vlídné tváře. Dokonce i slušnost, která by měla být u každého politika samozřejmostí.

Snažím se na to dívat nestranně. Lidsky. Každý máme svoje chyby. Nikdo není neomylný. Ani já ne. K volbám však půjdu a budu volit ty, které dobře znám a věřím, že by mohli naše město někam posunout a zhodnotit můj hlas. Nechci si o tom jen povídat, natož nadávat u piva. Nikam to nevede. Nechci ani nikoho přesvědčovat o své pravdě. Zodpovídáme se za ni jen sami sobě a za ni potom budeme skládat i svoje účty. Jak jste na tom Vy? Zůstanete jako paní Kadrnošková doma a budete přesvědčeni, že víc už jste udělat nemohli? Že je to vlastně nejrozumnější kompromis? Odpovím na to citátem amerického astronoma a diplomata Percivala Lowella: „Kompromis je dobrý deštník, ale špatná střecha.“ Nechci, aby na mě pršelo děravou střechou. Budu spokojený tehdy, když nás bude zastřešovat dobře fungující město. A Vy?

ZANECHAT ODPOVĚĎ