Anna Šimáková Dosoudilová: Země stovek odrůd vín, kde se nepíšou e-maily a kde možná vynalezli žárovku

0
134
Foto: z archivu Anny Šimákové Dosoudilové

Ve středu 13. března se v chrudimském kině můžete vydat na putování po Gruzii. Formou deníkových záznamů a autorských literárních textů vám bude průvodkyní Anna Šimáková Dosoudilová, která nám poskytla následující rozhovor.

Proč sis pro poznání jiných končin světa vybrala právě Gruzii? Čím tě přitahovala?

„Já i můj muž jsme z měst v rovině a chybí nám kopce. Železné hory tady za humny jsou fajn, ale toužili jsme po víkendových výletech ne ve stovkách, ale v tisících metrech nad mořem. Gruzie nás v tomto směru plně nasytila, ale zdaleka to nebyl jen Kavkaz, co nás tam kdysi uchvátilo. Kde jinde vás místo taxíku skoro pravidelně vozí policie a ještě vám nabídne, že se můžete na stanici vysprchovat, když už si od nich nechcete nechat zaplatit hotel a trváte na stanu? Kde jinde vám váš hostitel kupuje i vaše dárky pro rodiče? Kde jinde mají 500 odrůd vín a jsou připraveni naplnit jimi džbány, pokud se sejdou u stolu (nebo u ohně nebo na zastávce autobusu) víc než dva lidi? Gruzíni se umí radovat a umí žít. A strašně rádi vás tím nakazí. K tomu připočtěme na ploše menší než Česko přítomnost moře, subtropů, pouště, bahenních sopek, a není proč váhat. Však i Argonauti vážili cestu…“

Foto: z archivu Anny Šimákové Dosoudilové

Co tě v daleké zemi nejvíc překvapilo a co nejvíc pobavilo?

„Překvapovalo, bavilo i štvalo mě, jak v dnes už poměrně moderní Gruzii převažuje orální kultura nad kulturou psanou. Gruzie je stále světem ucha, ne oka, převládajícím médiem je řeč. Zapomeňte, že by vám někdo odpověděl na e-mail. Každý vám ale rád zavolá, a to klidně v půl jedenácté v noci, aby se vás jakožto učitelky zeptal, jestli má mít jeho dítě zítra boty na ven, nebo do tělocvičny. Když tomu člověku nezvednete telefon, čekejte během následující půl hodiny 30 nepřijatých hovorů, a to bez přehánění. Stejně tak ale můžete zavolat vy o půlnoci v neděli načalnikovi národního parku a poprosit ho o povolení ke vstupu do první zóny.“

Uvažuješ o tom, že se do Gruzie někdy vrátíš?

„Nepřemýšlím o tom nijak intenzivně a konkrétně, ale možnost návratu si v sobě držím. Po oddechové pauze v Česku bych si Gruzii určitě zas užila.“

Foto: z archivu Anny Šimákové Dosoudilové

Jak bys přilákala Chrudimáky na své vyprávění? Oč přijdou, když do kina nepřijdou?

„Na mojí přednášce se divák nedozví, jaká je nejvyšší hora Gruzie a jaká řeka protéká skrze Tbilisi. Zato pochopí, kde se vzala gruzínská schopnost žít přítomným okamžikem. Nesnažím se o informativní zeměpisné pojednání, ale využívám zkušenost dlouhodobějšího pobytu k tomu, abych nabídla subjektivní sociologickou sondu. K tomu si hraju s formou: přednáškové pasáže střídají moje deníkové záznamy a autorské texty z období ‚tělocvikářky na Kavkaze‘.

Kdo ve středu nepřijde do kina, nikdy se nedozví, proč Gruzín neochutná vaši doma pečenou banánovou bábovku a proč nesmí holka z vesnice chodit na kroužek baletu. Navíc takový nenávštěvník zůstane navždy na pochybách, zda žárovku nakonec přece jen nevynalezli místo Edisona Gruzíni.“

Děkuji za rozhovor.

Napsal: Miloš Pelikán

Foto: z archivu Anny Šimákové Dosoudilové

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here