Vlastimil Doucha: Také máte problémy s úředníky městského úřadu? Svěřte se!

0
267
Ilustrační foto: Pixabay.com

Vážení čtenáři, řešili jste někdy nějaký problém se stavebním úřadem kdy jste byli jednoznačně v právu, ale soused měl jisté známosti a tak jste byli bez šance na úspěch? Stěžovali jste si tajemníkovi městského úřadu či vedení města a dopadli jste také jak sedláci u Chlumce? Napište nám ve stručnosti své poznatky a křivdy, které na vás byly spáchány a my se postaráme o jejich zveřejnění.

Zde je první příběh dvaašedesátiletého invalidního důchodce, který se již deset let marně brání proti neuvěřitelnému příkoří ze strany stavebního odboru a doufá, že mu nové vedení města pomůže:

Zhruba před deseti lety se tento chrudimský rodák obrátil na stavební odbor MÚ pod vedením pana V. B. o pomoc ve věci neodborně načerno postavené 12 m dlouhé a 2,3 m vysoké plotové zdi z betonových tvárnic šíře 20 cm, stojící bez jakéhokoli statického zajištění a předepsaného armování na chatrném základu, se kterým není nijak provázána a je od něj navíc oddělena izolačním asfaltovým pásem s hliníkovou fólií. Zeď se kýve a hrozí její zřícení na jeho pozemek, který je položen níže a na který se naklání. A co myslíte? Uspěl a černá staticky nezajištěná životy ohrožující stavba byla odstraněna? Nikoli. Držící silou vůle za pomocí prorůstající divoké pnoucí zeleně se dál kýve a nic se neděje.

Stavební odbor a jeho nadřízený orgán na KÚ je 10 let klamán lhaním majitelky zmíněné zdi, jejího manžela a bývalého majitele nyní jejího rodinného domku a všeho co k němu náleží. Ti se dlouhou dobu snažili za pomocí svých známostí onu černou, staticky nezajištěnou stavbu zlegalizovat, což se jim nepodařilo, neboť pod tak hanebně postavenou zeď se i přes ony známosti odmítli dva přizvaní statici podepsat. A tak po dlouhá léta účelově mařili rozhodnutí o odstranění stavby a úředníci jim šli evidentně na ruku. A že těch rozhodnutí bylo požehnaně. No, posuďte sami.

Majitelka poloviny dvojdomku, která jej zakoupila dle kupní smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím, tedy i s onou plotovou zdí, a před svědky se k ní při jednání na úřadě zpočátku hrdě hlásila, začala okamžitě poté, co jí bylo nařízeno její odstranění, tvrdit, že onu plotovou zeď s domem nekoupila. Že zkrátka zůstala nadále předchozímu majiteli. Ten se nejprve bránil zuby nehty, oháněje se jasnou a srozumitelnou kupní smlouvou, aby najednou záhadně změkl a přiznal se, mávajíce úředníkům před očima jakousi dohodou o narovnání věci, k neslýchané hanebnosti. Na základě onoho irelevantního cáru papíru byl totiž ze dne na den majitelem předmětné zdi on. Co na tom, že bez pozemku a přístupu ke svému znovu jaksi zvláštně nabytému majetku! A skutečná zákonná majitelka plotové zdi se proti rozhodnutí o jejím odstranění úspěšně odvolala k příslušnému nadřízenému odboru KÚ v Pardubicích.

Ten jí samozřejmě vyhověl a odstranění zdi bylo poté nařízeno zmíněnému eskamotérovi. Co na tom, že se tak stalo v rozporu s kupní smlouvou a platnou judikaturou Nejvyššího soudu, kterou je pečlivě ošetřeno, aby nějaký výtečník neudělal přesně to, co tento. Stavební odbor mu to ale zbaštil i s navijákem a vydal další rozhodnutí. Tentokrát k jeho tíži, jenže to se panečku přepočítal. Koumák plotovou zeď bez pozemku, teoreticky tak visící ve vzduchu, na kterou bylo vydáno rozhodnutí o odstranění stavby k jeho tíži, prodal obratem za 10,- Kč jakémusi bezdomovci s doručovací adresou J. K., Městský úřad, Resselovo nám. 77, Chrudim a hned se také úspěšně odvolal. Sluší se dodat, že tehdejší vedoucí stavebního úřadu je jeho letitý kamarád a lze se domnívat, že mu radil, jak se úředně stanovené povinnosti vyhnout.

Bezdomovec a šťastný majitel dané reality v hodnotě 10,- Kč, bez pozemku a přístupu ke své stavbě, který ji údajně zakoupil proto, aby onu neopravitelnou plotovou zeď opravil a ze ziskem prodal, kupodivu nepřebíral doporučené zásilky stavebního odboru s rozhodnutím, aby čerstvě nabytou nemovitost na své náklady odstranil. Samozřejmě nereagoval ani na jinou poštu a několik let, patrně z důvodu cesty kolem světa, nebyl k nalezení.

Vytrvalý muž, domáhající se již asi pět let svých právem chráněných zájmů, se ale nevzdal a když stavební odbor ignoroval jeho návrh, aby se obrátil na státní policii s žádostí o součinnost a předvedení onoho bezdomovce k výslechu, udělal to sám a požádal ještě státní zastupitelství o dohled nad konáním policie.

Přestože orgány činné v tr. řízení případ po čase odložili s tím, že se jedná o věc občansko právní, do které nemohou zasahovat, najednou se hnuly ledy a bezdomovec začal s úředníky stavebního odboru údajně spolupracovat. Jeho spolupráce ale spočívala pouze v tom, že se proti rozhodnutí o odstranění stavby odvolal, a to z následujících důvodů, citujeme:

1) „Podle dřívějších zdůvodnění nelze oplocení, z důvodu jeho stavebně technického řešení a stavu, odstranit ručně jeho postupným rozebíráním.“

2) „Oplocení nemohu odstranit, protože k němu nemám přístup a leží na cizím pozemku. Majitelé přístupových pozemků i pozemku na němž oplocení stojí s tímto přístupem trvale nesouhlasili a neumožnili ho. Navíc s odstraněním oplocení nesouhlasí.“

3) „Protože se oplocení nepodařilo opravit a prodat majitelům pozemku na němž stojí, což byl důvod jeho koupě, jednám o jeho prodeji třetí osobě nebo navrácení původnímu majiteli.“

Konec citátu.

K těmto nesmyslům a protiřečení v jednotlivých bodech není co dodat. Snad jen to, že podpis na odvolání bezdomovce J. K. je diametrálně odlišný od jeho „zaručeně pravého“ podpisu na kupní smlouvě, na jejímž základě se stal údajně vlastníkem sporné plotové zdi a je podivné, že i tohle bylo stavebním úřadem považováno jaksi za normální. Ba dokonce nadřazeno nad právoplatnou kupní smlouvu a judikaturu Nejvyššího soudu!

Léta ubíhala, úředníci stavebního a odvolacího úřadu pracovali jako diví a spisová dokumentace narůstala do obludných rozměrů. Náš člověk je označen za notorického stěžovatele, který dělá úředníkům jen samé potíže, a tak mu to pěkně nandali. Musí dokazovat, že ten nepovolený mnohatunový staticky nezajištěný kývající se betonový hybrid nepoškodil ručním rozebráním cihelného zdiva své samostatně stojící drobné stavby ze třicátých let minulého století, kterou se rozhodl pro její nepotřebnost odstranit. A musí k tomu doložit ještě statický posudek. To aby bylo jasno. A dále zaměření svého pozemku, který se od vytyčení z roku 1930 logicky nehnul ani o milimetr, neboť stavebním odborem MÚ je bedlivě zkoumáno, jestli zeď neleží alespoň několika centimetry na jeho pozemku. Proč to někoho zajímá, mu samozřejmě sděleno nebylo.

A jakže to nakonec dopadlo? Nijak. Zeď se dál kýve, ale už prý není bezdomovce. Bývalý pan starosta, na kterého se úředníky zdecimovaný občan obrátil před volbami o pomoc, neboť bylo možné předpokládat z jeho strany jistou předvolební vstřícnost, zjistil zcela správně z dané kupní smlouvy, že zeď od zakoupení předmětné nemovitosti de facto i de jure vlastní nová majitelka a dušoval se, že do konce roku 2018 bude onen betonový hybrid srovnán se zemí. Prý má na toho výtečníka, a jak se lze domnívat i organizátora opakovaného maření výkonu úředního rozhodnutí, jakési páky, neboť od města cosi žádá, a této příznivé situace bude tedy v rámci zadostiučinění spravedlnosti využito.

Ale nebylo. Zůstalo pouze u slibů a tak onen černý Petr zůstal v rukou nového vedení radnice, na které se volič v naději na změny k lepšímu s důvěrou obrátil. A tajemník MÚ, kterého město královsky platí a který s odpovědnými úředníky držel basu, čímž jednal v hrubém rozporu s Etickým kodexem zaměstnanců Města Chrudim, se ze svého teplého křesla dál vysmívá spravedlnosti. Poručit mu, aby se omluvil a sjednal nápravu, je asi příliš složité a vyhodit ho údajně nelze. Má to na svědomí našimi zvolenými zákonodárci nedávno přijatý zákon o státních tajemnících, vztahující se i na podjatého tajemníka, nestydícího se lidem lhát sprostě do očí a pod svá lživá vyjádření se dokonce i podepisovat. O tom ví ale málokdo.

V této chvíli je nesporné, že by Město Chrudim mohlo na kohosi podat trestní oznámení pro maření úředního rozhodnutí se způsobením značné finanční újmy. Co třeba na organizovanou skupinu s vyčíslením kolik stála ta naprosto zbytečná desetiletá práce konkrétních úředníků? Ti by totiž mohli řádově těch několik set zbytečně promrhaných hodin věnovat občanům k rychlejšímu vyřešení jejich žádostí a běžných problémů. K tomu by se dalo připočítat ještě vyčíslení zbytečně vynaložené práce úředníků odvolacího orgánu, kteří pečlivě vypracovali celkem sedm obsáhlých rozhodnutí o odvolání, z nichž teprve až to sedmé nedalo odvolatelům, dělajících si z úřadů skoro deset let šprťouchlata, za pravdu. Ale ne zas až tak docela.

Vezmeme-li z ekonomického hlediska v úvahu např. poplatek za vyjmutí kousku pozemku ze zemědělské půdy k realizaci nějaké drobné stavby, což může být údajně až 20 000,- Kč, netroufám si odhadnout, kolik by stálo ono desetileté snažení se spoustou jednání, šetření, studia podkladů, vyřizování hromady korespondence, vydávání spousty rozhodnutí a další úkony s tím spojené. Ale byl by to jistě pořádný ranec.

Co říci na závěr? Dovolím si doufat, že už někdo konečně přijde na to, jak zařídit, aby bylo vydáno to skutečně správné rozhodnutí o odstranění stavby proti té správné osobě, kterou je prokazatelně od počátku majitelka předmětné nemovitosti se všemi součástmi a příslušenstvím. Pěkně podle znění stavebního zákona platného v době vydávání oněch pochybných rozhodnutí, nikoli dle právě vydané novely, kdy odstranění černé stavby nemusí být údajně nařízeno, což se patrně vztahuje k případům, kdy o to její prokazatelný majitel sám požádá. Jak se lze domnívat, tohle by se totiž odpovědným úředníkům, vydávajícím do této doby předmětná nařízení o odstranění stavby jako na páse, náramně hodilo. Poslední bylo totiž vydáno proti bezdomovci J. K. a za něj by zeď nyní jaksi s láskou odstranil na své náklady onen kamarád pana bývalého vedoucího stavebního odboru, kterému již, jak se zdá, teče voda do bot. Ovšem pokud od něj dá ruce pryč jeho kamarád, který nyní vše jistí ze svého nového teplého místečka, konkrétně odboru majetkového a stavebního řádu KÚ Pardubického kraje. Tam totiž na jaře loňského roku, patrně za své významné zásluhy ve funkci vedoucího stavebního odboru MÚ v Chrudimi povýšil, a ze své pozice může potvrdit jako správné i prokazatelné porušení judikatury Nejvyššího soudu. A dál může s úsměvem a klidným svědomím škodit občanům zoufale se dovolávajícím na KÚ spravedlnosti.

Co kdyby se odpovědní úředníci včetně velmi dobře placeného tajemníka MÚ v Chrudimi, jemuž byl městský úřad svěřen do náležité péče, místo další šarády konečně za ono desetileté příkoří páchané na slušném chrudimském rodákovi, kterého označili nesmazatelným cejchem notorického stěžovatele, připravili o obrovskou spoustu času a způsobili mu nemalé utrpení, konečně svorně veřejně omluvili? Už i proto, abychom všichni viděli, že nežijeme v pohádkovém Kocourkově, ale v Chrudimi, zdravém městě 21. století.

Vlastimil Doucha, Chrudim

ZANECHAT ODPOVĚĎ