Günter Demnig položí v Chrudimi další „Kameny zmizelých“ na připomínku 11 lidských osudů

0
978
Kameny položené roku 2018 v Široké ulici před domem čp. 118. Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

Připomínka obyvatel Chrudimi, kteří byli zavražděni německými nacisty, přibude v ulicích města v pondělí 9. září. Tématu se mimo jiné věnuje i aktuální číslo Chrudimského zpravodaje, kam se však z kapacitních důvodů nevešel celý text od Alžběty Langové a všechny zaslané fotografie. Zde jsou včetně nezkráceného textu:

Strassovi žili v domě čp. 82/IV v dnešní Poděbradově ulici. Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

Strassovi patřili mezi nejvýznamnější židovské rodiny

První rodina, které budou letos Kameny zmizelých položeny, budou Strassovi. Jméno této rodiny není jistě milovníkům chrudimské historie neznámé. Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších židovských rodin, které v Chrudimi žily. Strassovi se zde usadili mezi prvními již v polovině 19. století, je však pravděpodobné, že již před jejich trvalým usídlením zde v Chrudimi působili jako obchodníci na zdejších trzích, nejstarší známý zakladatel rodiny Filip Strass obchodoval s koňmi. Strassovi žili v domě čp. 82/IV v dnešní Poděbradově ulici. Dům stál na nároží naproti hotelu Bída. Na konci 60. let 20. století byl v značně zchátralém stavu zbourán, na jeho místě je dnes malý parčík mezi křižovatkou, řekou a mostem. Rodině Strassově patřil dům až do jejich nuceného vystěhování nacisty.

Zakladatel chrudimské větve rodu Karel Strass přišel do Chrudimi s manželkou Karoline, rozenou Humburgerovou a založil zde obchod s kořalkou. Jejich rodina byla velmi početná, narodilo se jim 10 dětí, i když dospělosti se dožilo pouze 8 z nich.

Významnou osobností chrudimského veřejného života se stal jejich nejstarší syn Edvard Strass (*1865). Vystudoval chrudimské reálné gymnázium, poté práva v Praze. Doktorský titul získal v roce 1893 a stal se advokátem. Působil jako praktikant u C. K. krajského soudu v Chrudimi, jako advokátní koncipient pak v Litomyšli, Praze, Telči a v Chrudimi u JUDr. V. Bureše. Vlastní advokátní kancelář si zřídil v roce 1897. JUDr. Strass byl velmi aktivní ve veřejném životě – byl předsedou Spolku akademiků chrudimských, dlouholetým jednatelem Masarykovy ligy proti tuberkulóze, působil ve výboru a památkovém odboru Vlastivědného muzea pro Východní Čechy v Chrudimi a je autorem publikace Studentské merendy v Chrudimi. V době první světové války byl představitelem Spolku israelitů ku pěstování bohoslužby, který založily zdejší židovské rodiny pro svou náboženskou potřebu. Edvard jeho jménem organizoval pomoc židovským uprchlíkům z Haliče a Bukoviny, kteří opustili své domovy z nařízení vojenských úřadů, přicházeli do Chrudimi a byli zcela bez prostředků. Přestože zdejší komunita Židů nebyla příliš početná, dokázali se o uprchlíky v době války postarat.

Edvard s manželkou Martou (*1881), rozenou Stránskou ze Slatiňan, měli 3 děti. Pouze dvě se však dožily dospělosti, dcerka Vlasta zemřela v 5 týdnech a byla pochována na zdejším židovském hřbitově v roce 1907. Dospělosti se dožila dcera Milada (*1908) a syn Jiří (*1912). Milada se provdala za prominentního pařížského právníka Jeana Camille-Carré, který byl dle nacistické terminologie árijského původu, a podařilo se mu v době války židovský původ své manželky – cizinky utajit. Milada tak přežila válku ve Francii.

Její bratr Jiří vystudoval chrudimské reálné gymnázium a odešel studovat práva. Dosáhl titulu JUC. (kandidát práv), když přišla okupace. Jiří byl v prosinci 1942 zařazen s rodiči do transportu s chrudimskými Židy a odvezen do Terezína. Již jako student se Jiří aktivně zajímal o kulturu, účastnil se ochotnických představení i v Chrudimi. V Terezíně se zapojil do kulturního života v Schorschově divadelním souboru jako herec i režisér.

Jiří Strass, fotografie z řidičského průkazu. Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

V Chrudimi žil a obchodoval také třetí syn Karla Strasse Leo (*1871 – †3. 10. 1944 Osvětim). V domě rodičů si zřídil galanterní obchod, v němž mu jako příručí z počátku vypomáhal jeho bratr Emil, který od něj obchod později odkoupil. Leo se s manželkou Zdeňkou z Chrudimi kolem roku 1905 odstěhoval do Náchoda, kde si otevřel textilní obchod. Rodina Strassů se i v Náchodě nesmazatelně zapsala do historie města, jejich literární postavy najdeme i ve Škvoreckého Zbabělcích, jejich letní vilu mohou milovníci architektury obdivovat v blízkém Vršově u Horního Bradla.

Leův obchod i byt v Chrudimi v domě čp. 82/IV odkoupil nejmladší bratr Emil (*1880), který zde žil s manželkou Eugenií a dvěma dětmi: Karlem (*1907) a Annou (*1908). Také Emilův syn Karel (dědic jména po dědovi – zakladateli rodu) byl všestranně nadaný muž. Stal se advokátem stejně jako jeho strýc Edvard, ale praxi provozoval v Teplicích. Nezajímal se však pouze o právo, měl i umělecké zájmy v oblasti filmu a literatury. Do historie se zapsal také jako filmový teoretik a kritik, v letech 1927-1928 byl členem klubu „Za nový film“. Ve středu jeho zájmu byl především francouzský avantgardní film na konci 20. let. Po Mnichovu musel coby Žid Teplice opustit a vrátil se k rodičům do Chrudimi. Zde se zapojil do kulturního života, přátelil se s Helenou Šmahelovou, která ho přivedla do Slatiňan k Jaromíru Johnovi, u něhož získal místo sekretáře. John mu diktoval celý svůj román Moudrý Engelbert (1940). Karel Strass měl i své literární ambice. V letech 1940-1941 převyprávěl 12 afrických pohádek. Ty vyšly s Johnovou předmluvou pod pseudonymem Jan Alexandr s názvem „Pohádky z celé Afriky“. Jejich psaní se mu stalo útěchou v době protižidovských perzekucí, kdy byl již spolu s bratrancem Jiřím nasazen pracovně na stavbě vlečky v Bílku u Chotěboře.
Nakonec ho stejně jako ostatní členy rodiny čekal transport do Terezína a odtud do Osvětimi.

Emil Strass, fotografie z řidičského průkazu. Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

Z deseti dětí, které se zakladateli rodiny v Chrudimi Karlu Strassovi narodily, se jich šest dožilo druhé světové války a všechny s jejich rodinami zavraždili nacisté. Dr. Edvard Strass zemřel již v Terezíně, ostatní v Osvětimi, osud Emilovy dcery Anny není znám, s největší pravděpodobností též zahynula (nefiguruje mezi dědici). Válku přežilo pouze několik Karlových vnoučat. Chrudimský majetek zdědila Edvardova dcera Milada Carré, která se pak s městem ještě v 50. letech neúspěšně soudila o nuceně prodané majetky, do Chrudimi se již nevrátila, a zemřela ve Francii v roce 1967 bezdětná.

Rodině Strassově tedy bude v místech, kde stával jejich dům, položeno celkem 6 kamenů: Edvardovi, jeho ženě Martě a synovi Jiřímu, a pak Emilovi, jeho ženě Eugenii a synovi Karlovi. Všichni tito obyvatelé v prosinci 1942 tento dům opustili a zahynuli v nacistických lágrech.

Hermannova rodina se usadila v Chrudimi mezi prvními

Další kameny budou položeny v Široké ulici u domu čp. 129 rodině Herrmannově. Herrmannova rodina také patřila k prvním, které se v Chrudimi usadily po uvolnění poměrů v polovině 19. století. Na rozdíl od Strassových se jejich pobyt ve městě neváže tak výrazně k jednomu domu. Nejprve žili v čp. 125/I, poté zakoupili dům čp. 25 ve Filištínské ulici (dnešní knihkupectví) a poslední roky před transportem žili v čp. 129/I v Široké ulici, jak dokládá poslední soupis židovských bytů z roku 1941. V Chrudimi se první z rodiny usadil Vilém Herrmann s manželkou Kateřinou, kteří měli syna Samuela. Samuel pak zde založil rodinu s manželkou Rosou a narodilo se jim celkem 11 dětí. Šest z nich však zemřelo v dětském věku na různé choroby, jak bylo tehdy bohužel časté. V dospělosti známe osudy pouze 3 ze zbývajích dětí, a všechny končí v Osvětimi.

V Chrudimi žili před válkou dva Herrmanovi synové – syn Karel (*1884) s manželkou Štěpánkou (*1885) a dcerou Hanou (*1923), a syn Gustav (*1896). Provozovali obchod s šatstvem, obuví, konfekcí i vetešnictví. Gustav s manželkou Vilmou (*1894) a syny Ottou (*1926) a Ervínem (*1928) se v roce 1939 odstěhovali do Slatiňan. (Gustavově rodině byly loni ve Slatiňanech položeny Kameny zmizelých.) Rodiny bratrů se bohužel sešly v prosincovém transportu do Terezína a všichni zahynuli v Osvětimi v plynu v lednu 1943.

Vysvědčení Hany Herrmannové. Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

Na závěr budou položeny ještě dva kameny pro jednotlivce – tedy osoby, které byly transportovány bez svých nejbližších. První z nich je Ida Pochobradská, rozená Salusová. Ida se narodila jako šesté dítě ve známé rodině Salusových (kterým byly Kameny zmizelých položeny v loňské roce). Ida byla dle svědectví dcery Alexandry první ze Salusových dětí, které si našlo partnera bez toho, aby se jednalo o rodiči předem domluvený sňatek. A nejenže se provdala z lásky, ale také si vzala nežidovského partnera – Ferdinanda Pochobradského, později uznávaného středoškolského učitele, malíře a muzejního pracovníka. Manželství bylo zprvu šťastné, narodily se jim dvě děti – syn Petr a dcera Alexandra, rodinu však postihlo velké neštěstí. Syn Petr jako čtrnáctiletý tragicky zahynul, posléze zemřel v mladém věku též Ferdinand Pochobradský (v roce 1940). Ida tím ztratila nejen milovaného manžela, ale také ji přestalo před nacisty chránit „smíšené“ manželství s árijcem, a byla proto spolu s rodinou svého bratra Viktora transportována do Terezína a odtud do Osvětimi, kde zahynula. Dcera Alexandra naštěstí jako židovská míšenka do transportu nemusela, rodinná tragédie a ztráta všech členů rodiny ji však velmi poznamenala. Žije v Německu, kam s manželem v roce 1968 emigrovala, a letos v září oslaví 95. narozeniny! Kámen Idě Pochodradské bude položen před bývalým domovem Pochobradských ve Hniličkově ulici čp. 372, kde do svého nuceného odchodu žila.

Josef a Karolína Ornsteinovi. Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

Josef Ornstein – Orský chtěl ochránit rodinu a tak se formálně rozvedl

Poslední kámen bude položen v ulici V Tejnecku před dům čp. 535, který si nechal ve 30. letech postavit pro svou rodinu Josef Ornstein – Orský. Rodina Ornsteinova pocházela ze Zájezdce, podnikala v Hrochově Týnci a v roce 1937 se manželé Ornsteinovi přistěhovali do nového domu spolu s dětmi Romanem a Ilonou. Josefova manželka Karolína byla nežidovského původu, a tak s příchodem nacistů a protižidovských zákonů si Josef silně uvědomoval stigma, které na rodinu jeho židovský původ vrhá. Rodina si nejprve počeštila jméno na Orský, později však přistoupil Josef k dalšímu kroku, a s manželkou se formálně rozvedl, aby ji a děti chránil. Dál spolu v tajnosti žili, veškeré rodinné podnikání však převedl na ni. Tento krok se mu bohužel stal osudným, ještě před transportem byl za údajné držení zbraní uvězněn (měl před válkou vlastní honitbu) a z vězení v Pardubicích zařazen rovnou do terezínského transportu v prosinci 1942. Josef díky dobré fyzické kondici v lágrech procházel selekcí a byl přiřazován k různým pracovním četám. Poslední jeho stopa je z března 1945 z Kauferingu, odkud byl se spoluvězni hnán na pochod smrti a na něm neznámo kde zahynul.

Karolína Orská se synem a dcerou. Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

Stolpersteine, neboli Kameny zmizelých, přijede jako v předchozích letech umístit osobně umělec a tvůrce tohoto projektu Günter Demnig s chotí. Chrudim bude desátou zastávkou na jeho cestě po Evropě, při níž tentokrát během 19 dnů navštíví 5 zemí (Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko a Slovinsko) a položí kameny v 33 městech, městečkách a vesnicích. V Chrudimi začne s pokládáním 9. září t. r. kolem 15 hodiny v místě bývalého Strassova domu na křižovatce na Bídě a pokračovat budeme v pořadí, v jakém jsou ve článku výše uvedeny další adresy. Pokládání kamenů se jako zástupce židovské obce zúčastní kantor ŽO v Praze Daniel Vaněk, který na všech místech pronese modlitbu za zemřelé.

Tím bude letošních 11 kamenů položeno a připomínka dalších 11 osudů ve městě bude pevně ukotvena. V příštím roce doufáme v pokračování a připomenutí si dalších pohnutých osudů a míst, odkud naposled odešli naši někdejší židovští sousedé.

Rodina Orských. Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here