Hedvika Chourová z Chrudimky patří k nejlepším výčepním v Česku

0
2625
Servírka z restaurace Chrudimka Hedvika Chourová. Foto: z archivu Hedviky Chourové

Pohledná tmavovláska se v lokále pohybuje tak přirozeně, jako by se v něm snad narodila. Pivo či limo čepuje s lehkostí, hosty obsluhuje s vlídností a grácií, až mají pocit domácí pohody… A to nejsou všechny přednosti, díky nimž je pětadvacetiletá Hedvika Chourová skvělou servírkou.

Pracuje v restauraci Chrudimka. Dokud loni výrazně neuspěla v odborné soutěži, netušili ani každodenní štamgasti, jaké znalosti a dovednosti tahle dívka má. „Už jsem to zkusila předloni v Gambrinusu, konkrétně v Hradci Králové v restauraci Na Růžku. Nedopadlo to nějak extra: skončila jsem osmá,“ říká s úsměvem.

Na další soutěži už byla Hedvika druhá ze třiceti. Znamenitě se jí povedla zkouška z výčepní techniky, a tak provozní chtěla vědět, jestli uspěje v ještě větší konkurenci. A ona tuhle výzvu přijala: „Soutěž Kozel – mistr výčepní jako novinku pořádaly Plzeňský prazdroj a Pivovar Velké Popovice, a protože jejich piva se čepují tady na Chrudimce, mohla jsem se jí zúčastnit. Přiznám se, že mě to lákalo.“

Regionální kolo se uskutečnilo v září v Nemošicích. V tamní hospodě se utkalo osmnáct lidí v testu se 30 otázkami, na jehož vyplnění měli pouhou čtvrthodinu, a v čepování piva na hladinku a nadvakrát. Hedvika vyhrála! „Všichni jsme dostali certifikát kvality a tři nejlepší ještě diplomy. Vítězství mě potěšilo i proto, že jsem ho nečekala. Čepování se mi sice povedlo výborně, za něj jsem dostala plný počet bodů. Ale v testu jsem chybovala,“ vybavuje si dívka na svůj triumf. I sami porotci jí doporučili, aby na teoretických znalostech ještě zapracovala.

V porotě byli nepřekvapivě pouze muži. Jeden posuzoval čistotu skla a čistotu výčepu, další prezentaci piva a způsob servírování. Hlavní „soudce“ pak hodnotil celkový dojem a uděloval nejvíc bodů.

Kozel a jeho vyzyvatelé ve Velkých Popovicích

Do finále, které se konalo 28. září v areálu velkopopovického pivovaru, postoupilo patnáct lidí. Vzešli ze tří regionálních kol a téměř šedesáti soutěžících. Za tři chrudimské restaurace patřící nejmenované firmě tam soutěžil kromě Hedviky také Jiří Daněk, který v Nemošicích skončil čtvrtý. „Bylo fajn, že si každý finalista mohl s sebou vzít někoho jako doprovod., který měl zdarma oběd a mohl s námi jít na prohlídku pivovaru,“ podotýká Hedvika.

Také v Popovicích měla soutěž teoretickou a praktickou část. „Nejdřív jsme opět vyplňovali test, který už nebyl zaměřený jen na kroužkování správných odpovědí, ale i na doplňování údajů a informací. Dalším úkolem bylo natočit dvouminutové motivační video: to jsme museli udělat s předstihem do středy, zatímco samotná soutěž byla až v sobotu. V něm každý třeba uvedl, proč chce vyhrát.“ Během finále se všechny snímky promítaly na velkou obrazovku a hodnotila je pětičlenná porota.

Odpoledne soutěžící převáděli, jak dovedou čepovat a servírovat. V porotě mimochodem byli odborníci na slovo vzatí, třeba vrchní sládek velkopopovického pivovaru. A kupodivu i jedna žena… Opět se bodově hodnotilo čepování na dva způsoby: na hladinku a nadvakrát. Pak sklenice plné zlatavého moku putovaly k natěšeným divákům.

Velký úspěch v superfinále

Po vyhlášení výsledků následovalo superfinále, do něhož postoupilo osm nejlepších soutěžících. Byla mezi nimi i Hedvika! Jako dárek každý dostal krásnou koženou zástěru s nápisem Kozel – mistr výčepní, velký certifikát, knížku a plechovky s pivem.

Jak vypadala rozhodující disciplína? Byla ryze praktická a samozřejmě obtížná. „Nevěděli jsme, co nás čeká. Postavili před nás stoly a my si stoupli vedle sebe. Před každého dali krabičku s jedenácti součástkami čela (čepovací kohout – pozn. red.), kterou jsme měli smontovat,“ vysvětluje Hedvika a dodává: „Na téhle zkoušce jsem pohořela, protože tady v Chrudimce točíme pivo na jiném typu čela.“

Přesto je konečné páté místo skvělým úspěchem pro sympatickou pohodářku, která se stala servírkou poté, co přestala studovat speciální pedagogiku. A pokud se zapojí do soutěže i letos, může znovu pomýšlet na nejvyšší příčky.

Dřina pro tělo a novodobý otrokář u stolu

Je úsměvným paradoxem, že pivo Hedvika nepije. Má ráda sladké bílé víno, na které si zajde třeba s nejlepší kamarádkou Maruškou. Ty dvě se mimochodem seznámily právě v Chrudimce, kde tvoří nerozlučný tandem za pípou: „Když máme volno, často spolu šopujeme, jezdíme na výlety, chodíme na mejdany.“ Další její zálibou je jorkšír, s nímž se často vydává na procházky.

Ve studiu už Hedvika nechce pokračovat. Práce v hostinci ji baví, o své budoucnosti však říká: „Samozřejmě chci mít rodinu a děti. Pak už se chci živit nějak jinak.“

Servírku nebo číšníka dnes hledá skoro každá restaurace, hospoda či pivnice. Důvody téhle situace jsou podle Hedviky jasné: „Je to namáhavá práce, na nohy, na ruce i na záda. A často dostane zabrat i psychika: každý týden se objeví minimálně jeden host, který servírku považuje za otroka.“

Přejme jí, aby se hrubiáni a drzouni v Chrudimce vyskytovali co nejméně! A važme si každé sklenice piva, kterou nám tahle šikovná šenkýřka načepuje a posadí na stůl!

Napsal: Miloš Pelikán

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here