Nelichotivé označení „udavači“ není na místě, alespoň ne v tuto chvíli. Jde totiž o životy nás všech

0
730
Muž bez roušky na břehu řeky Chrudimky. Foto: Roman Zahrádka

Jakmile byla zveřejněna nelichotivá statistika Krajské hygienické stanice Pardubického kraje, podle které je na Chrudimsku nejvíce lidí nakažených koronavirem v kraji, rozvinula se v Novinách Chrudim poměrně rozsáhlá diskuze občanů města na téma nošení ochranných pomůcek. Z reakce lidí vyplývá, že ne všichni respektují nařízení Vlády ČR, které jim ukládá za povinnost nosit na veřejných prostranstvích roušky.

Ještě než některé komentáře ocituji, dovolte mi, abych přidal i několik svých postřehů, které jsem posbíral ve čtvrtek 26. března v městských lesích na Podhůře nebo na stezce podél řeky Chrudimky z Píšťov do Slatiňan. Na Podhůře jsem potkal například u jednoho z odpočívadel čtyřčlennou rodinku, která zde bez roušek svačila a vůbec jí nevadilo, že jsou lavičky určeny všem návštěvníkům lesa, kteří tady mohou vinou těchto nezodpovědných lidí snadno přijít k nákaze. Už za chvíli ale ze zatáčky vyjeli dva mladší cyklisti bez povinného rozestupu, pochopitelně bez roušek a vesele spolu švitořili. A to ani nemluvím o některých běžcích.

„Vy ste ňákej uvědomělej!“ křičela paní

Na trase z Píšťov do Slatiňan jsem zase potkal před polednem starší manželský pár, který na břehu Chrudimky pálil staré klestí. Šlo evidentně o chataře ze zahrádkářské kolonie Na Bělidle. Paní byla v roušce, ale pán ji u sebe ani neměl. Když jsem ho na to upozornil, protože kolem procházeli chodci, zatvrzele mlčel, zato paní byla sdílná až dost. „My máme ten oheň nahlášený u hasičů,“ namítla v první reakci. Jakmile jsem ale oponoval, že mi nejde o pálení ohně, ale o to, aby její manžel byl v roušce, přidala na hlase, abych ji nepřeslechl. „Vy ste ňákej uvědomělej!“ „Ne uvědomělej, ale zodpovědnej. Jde o životy vaše i ostatních, které ohrožujete…“ Teprve po těchto slovech paní zjihla a dodala: „No, dobře. Dojdu tedy manželovi pro roušku do chaty.“ Jestli to udělala, nevím, ale už po pár set metrech seděl u splavu na Janderově bez roušky mladík, který obsadil svými svršky celé zdejší odpočívadlo. Někteří kolem mne pro změnu procházeli a nasadili si roušku jen tehdy, když se přiblížili a po pár krocích ji zase sundali… Inu, i takhle někteří pojali mimořádná opatření naší vlády.

Můžeme nosit roušky a nebude nám to nic platný…

A pokud jde o statistiku zmíněnou na začátku, připsala k ní Hana Mlejnková následující řádky: „Lidi buďte zodpovědní, nechoďte nikam, pokud nemusíte. Jinak to bude za pár dní mnohem vyšší číslo.“ A Zdeněk Drahý k tomu připsal: „Dnes v nejmenovaném krámu. Přišla paní a začala se vyloženě přehrabovat v pečivu a hledat, který rohlík je lepší, ale samozřejmě bez rukavic. To můžeme nosit roušky s prominutím do po…ní a bude nám to h..no platný. A ještě, když jsem ji na to slušně upozornil, tak měla hubu plnou keců, nejradši by mě sejmula jak žaludské eso. A nebyla to žádná důchodkyně ani mladá paní, ale statná padesátka, která by měla mít trochu rozumu,“ píše z vlastní zkušenosti Zdeněk Drahý. Libor Lammr se jej následně zeptal: „A co jste ji řekl? Upozornil jste na ni třeba obsluhu nebo vedoucí?“ Načež mu dotazovaný odpověděl: „Já jí řekl, jestli je normální a ona ať se starám o sebe. To pravě dělám, milá paní. Pak něco zamumlala, jestli jsem to tam osvobodil a odešla. Prodavačka vše viděla, pokrčila rameny, a to bylo vše,“ uzavřel svoji odpověď Zdeněk Drahý.

Co dodat? Snad jen to, že je třeba vzít rozum do hrsti. Potřebujeme všichni z nějakého důvodu občas ven – ať už na nákupy nebo do přírody na zdravotní procházku. To je jedno. Pokaždé bychom však měli myslet na to, že na nás může číhat venku nebezpečí – pro některé z nás i smrtelné, které lze svým lehkovážným či nezodpovědným jednáním snadno zavléct mezi ostatní a ohrozit je rovněž na životě, i když třeba právě oni dodržují nastavená pravidla, která nás mají chránit. Važme si života a neodsuzujme ty, kteří na porušování těchto pravidel upozorňují. A rozhodně je nenálepkujme nelichotivým označením „udavači“. Není na místě. Alespoň ne v tuto chvíli…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here