Odvaha a čin. Vše nové, jiné i neočekávané je od nepaměti většinovou společností odsuzováno – aby později bylo přijato, tolerováno, mnohdy i adorováno. Tak např. Tančící dům architektů Franka Gehryho a Vlado Miluniče na Rašínově nábřeží v Praze, či obří polemiku, když se stavěl Centre Pompidou v Paříži. Starší si jistě vzpomenou. Nebo na obludnou kampaň proti Blobu (národní knihovně na Letné) arch. Kaplického, ve kterém si zahrál jednu z hlavních rolí i prezident a zloděj protokolárního pera V. Klaus. I v této „diskuzi“ lze vypozorovat politické zneužití nálad „většiny“, jak to ostatně umí a praktikuje hnutí ANO svým populismem…
Ano, gotické domy se v průběhu věků přestavovaly na renesanční, na barokní atd. Každá doba přispěla a nikdo nic neřešil. No, tak si představte, např. toho Matěje Mydláře, který postavil minaret vedle katolického kostela, ostatně ten dům byl také původně gotický – aha! Ta odvaha a tolerance, která nám zanechala skvostný renasanční Mydlářovský dům, který je ozdobu města…atd… Rád bych viděl v našem městě víc takových příkladů odvahy a hlavně tolerance, která by měla být vyfutrovaná vzdělaností o současné architektuře a současném umění obecně…
Ivan Baborák
