Výsadkář: Afghánci se neobětují za stát

0
583
Foto: Město Chrudim, tiskový úsek

Podplukovník Ivo Zelinka (40) je zástupcem velitele výsadkového pluku v Chrudimi. Prošel třemi afghánskými misemi. Soudí, že za rychlým postupem Tálibánu je fakt, že afghánští vojáci necítí vlastenectví a za vlast nehodlají nic obětovat.

Velká část ze čtrnácti padlých českých vojáků v Afghánistánu patřila k chrudimským výsadkářům. Jak nyní prožíváte, že tamní armáda, do které se investovalo takové úsilí, času a peněz, se Tálibánu vzdala skoro bez boje?

Důležité je si uvědomit, proč se do Afghánistánu šlo. Nešlo se tam kvůli Tálibánu, ale al-Kaj­dá. Ale v té době byly tyto organizace krevně spřízněny, protože tehdejší vůdce Tálibánu mulla Umar se přiženil do rodiny Usámy bin Ládina. Šance, že by mulla Umar vydal bin Ládina, se blížila nule, protože musel dodržovat paštunský kodex, že se host nevydává za žádných okolností. Šlo o to, aby mezinárodní terorismus už neměl své bezpečné útočiště a nemohl plánovat útoky jako 11. září 2001.

My jako česká armáda jsme tam šli proto, že jsme chtěli podpořit naše spojence v NATO. To jsme udělali měrou vrchovatou, protože na vrcholu tam bylo 700 českých vojáků, což je na velikost naší armády hodně.

Na druhou stranu pro českou armádu to mělo spoustu benefitů, dnešní armáda je úplně jiná, než když tam před osmnácti lety šla. Získali jsme tam neuvěřitelné zkušenosti. Skoro všichni dnešní plukovníci prošli Afghánistánem, a tu zkušenost jim nikdo nevezme.

Mám zkušenosti z Kosova, kde zásobování vojáků bylo žalostné, dnes nám nedělá problémy zásobovat kontingent pět tisíc kilometrů od Prahy. V Kosovu jsme měli vysílačky skoro z druhé světové, teď nikoho nepřekvapí satelitní spojení.

Byl bych samozřejmě radši, kdyby se tam dosáhlo cílů, které jsme měli, a aby tam bylo stabilnější prostředí. I přesto se podařilo, že místní režim nebude vyvážet terorismus za hranice.

Čím si vysvětlujete, že početnější a lépe vyzbrojená afghánská armáda podlehla chlapíkům, kteří mají kalašnikovy, maximálně pancéřovky a pohybují se na motorkách?

Od roku 2014 byl protipovstalecký boj čistě na Afgháncích, spojenci jim dělali pouze poradenství. Ale důležité je si uvědomit, že Afghánistán nebyl nikdy v historii centrálně řízený stát, ani za Tálibánu. Vést protipovstalecký boj v takové zemi je nejtěžší úkol, který si jako voják dovedu představit. V ostatních protipovstaleckých bojích – v Malajsii v 50. letech nebo na Balkáně – nebyly startovní podmínky proti povstalcům nikdy takto složité.

Ale jak to, že se to zhroutilo přes noc? Vždyť Američané předpokládali vstup Tálibánu do Kábulu až za tři měsíce.

Mám jeden postřeh z doby, kdy jsem cvičil afghánské vojáky. Schází jim v dobrém slova smyslu nacionalismus. Nemají hrdost ke své zemi a už vůbec za ni nechtějí obětovat něco, co je jim drahé, například život. Když se zeptáte Afghánce na národnost, tak řekne, že je Tádžik, Hazára, Paštun nebo Uzbek. Ale loajalita ke státnímu celku je tam velmi malá. Oni jsou loajální k místu, kde žijí, k etniku, ke kmeni. Ale ne ke státu a potom jeho obrana stojí na vratkých nohou.

Co čeká lidi, kteří se v očích Tálibánu zašpinili spoluprací se spojeneckými vojsky?

To nedokážu odhadnout a nebudu jako voják hodný svého jména komentovat probíhající operaci. Evakuace stále probíhá a jen doufám, že našimi evakuačními lety zachráníme co nejvíce našich afghánských spolupracovníků.

Autor: Oldřich Danda, Právo
Zdroj: https://www.novinky.cz/….cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here