„Na zdraví vám všem, kteří třeba otevíráte tuto výstavu s šálkem kávy v ruce. Pravděpodobně však málokdo z vás právě popíjí kávovou náhražku. Oproti dnešku nebyla dříve pravá zrnková káva natolik cenově dostupná, aby si ji mohl dovolit každý. To byl jeden z důvodů, proč se zhruba v období od počátku 19. století do poloviny 20. století ve velké míře vyráběly náhražky: kávoviny. Cílem bylo napodobit skutečnou kávu co do chuti, aromatu, barvy, a to vše za využití méně exkluzivních plodin.“
Těmito větami vítá návštěvníka výstava Pravá pardubická Franckovka, dostupná na stránkách Východočeského muzea v Pardubicích. Upřímně řečeno, je to lahodnější vjem, než když člověk v krajském městě musí čichat odér pražených kávovin z místní továrny. Ta se dnes jmenuje Kávoviny, ale dříve měla v názvu jméno svého zakladatele Jindřicha Francka…
Podnik sídlil v Německu, odkud expandoval i do Čech. Dceřiný závod vznikl v Pardubicích v roce 1896 a patří k firmám, které do města přivedla výhoda vlakového spojení.
Kávoviny se vyrábějí pražením. V praxi se používal hlavně kořen z čekanky (z jejího latinského pojmenování Cichorium je odvozeno slovo „cikorka“) a obiloviny, zejména žito a ječmen. Franckovka byla po desetiletí nápojem proslulým široko daleko. Na stránkách www.vcm.cz/…vka se lze dozvědět mnoho zajímavých informací; za pochvalnou zmínku stojí i galerie historických fotografií, plakátů a reklamních předmětů.
Napsal: Miloš Pelikán
